Všudypřítomný hluk ničí naše zdraví víc, než si častokrát myslíme. Nejen proto ale se tomuto problému věnovala kancelář ombudsmana.
Novela zákona o ochraně veřejného zdraví zavedla od 1. 12. 2015 nové povinnosti úřadům i stavebníkům a změnila i možnosti obrany před obtěžujícím hlukem z restaurací, kaváren, hřišť apod.
V praxi mohou tyto novinky způsobovat problémy, nejasnosti a vést k různým výkladům. Kancelář veřejného ochránce práv proto uspořádala kulatý stůl pro odborníky, kteří se stavebním zákonem a ochranou před hlukem zabývají, k diskuzi a vyjasnění, jaký by měl být optimální postup při řešení různých situací v praxi.
Od prosince loňského roku například platí nové povinnosti mj. pro stavebníky rodinných (resp. bytových) domů, kteří chtějí stavět dům v místě, kde je v územním plánu zakreslen budoucí záměr, u kterého lze důvodně předpokládat, že bude po uvedení do provozu zdrojem hluku nebo vibrací (zejména jde o pozemní komunikace nebo železniční dráhy, ale i o další možné zdroje hluku).
Povolení pro výstavbu v prostředí potenciálně zatíženém hlukem
Stavební úřady při povolování umístění domu (včetně jeho změn, tedy nástavby a přístavby) do území potenciálně zatíženého hlukem budou po stavebníkovi požadovat závazné stanovisko vydané orgánem ochrany veřejného zdraví, tj. krajskou hygienickou stanicí. Obstarat si ho musí stavebník. Krajská hygienická stanice na jeho žádost posoudí možné dotčení zamýšlené stavby domu z hlediska ochrany před hlukem. Úsudek o předpokládaném zdroji hluku si KHS udělá z územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán).
Pokud se navrhovaná stavba (např. rodinný nebo bytový dům) umisťuje do území, které již je nadlimitně zasaženo hlukem (v daném území se např. již nachází silniční komunikace), stavebník musí k žádosti o vydání územního rozhodnutí stavebnímu úřadu nově předložit také měření hluku a rovněž návrh opatření k ochraně domu před hlukem.
Hluk a sousedská žaloba
Ke změnám došlo i v ochraně před obtěžujícím hlukem z hostinských provozoven, hřišť apod. Od loňského prosince se totiž za hluk nepovažují hlasové projevy osob (pokud nejsou součástí např. hudební produkce). Právě stížnosti na obtěžování komunálním hlukem (hlukem z nepracovního prostředí) přitom patří z pohledu šetření ochránce k nejčastějším. Nyní se však mohou krajské hygienické stanice zabývat pouze technologickými zdroji hluku v provozovně, tj. například vzduchotechnikou, chladicím zařízením apod., ale nikoli hlukem, který způsobují hosté a který je typický. Lidé, které hluk z restaurací a kaváren obtěžuje, se tedy nyní musí bránit tzv. sousedskou žalobou, nebo mohou žádat zastupitelstvo obce, aby přijalo obecně závaznou vyhlášku, která by např. omezila otevírací dobu.
Zdroj: Veřejný ochránce práv
