Vlastnické právo je nejširším věcným právem. Vlastnictví však neznamená absolutní volnost při nakládání s věcí.
Právní řád stanovuje určité pravidla, povinnosti a omezení vlastníka věci. Základní vyjádření takové podstaty vlastnického práva nalezneme v Listině základních práv a svobod, která v článku 11 odst. 3 stanovuje: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ Ostatní právní předpisy pak vycházejí z této základní premisy omezení vlastnického práva.
Omezení vlastnického práva mohou jednak vyplývat přímo ze zákona (např. ochrana přírody, zákaz imisí), mohou být uloženy na základě zákona soudem nebo správním orgánem (např. předběžná opatření, rozhodnutí o vyvlastnění), nebo mohou vznikat na základě právního jednání vlastníka, který dobrovolně omezí své vlastnické právo (např. věcná břemena).
Některá omezení vlastnického práva jsou veřejnoprávního charakteru, tedy omezení uložená státem za účelem ochrany veřejného zájmu. Jedná se například o omezení uložená za účelem ochrany životního prostředí, lesů, vodních zdrojů nebo zdraví. Jde o specifickou právní úpravu, která je předmětem řady zákonů. Specifickým a nejzávažnějším zásahem veřejné moci do vlastnického práva je tak vyvlastnění, které je v souladu s Listinou základních práv a svobod připuštěno pouze ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Na druhé straně je pak široká skupina omezení vlastnického práva soukromoprávního charakteru, jejíž úpravu nalezneme zejména v občanském zákoníku. Např. věcná břemena, zadržovací právo, zástavní právo, ale i omezení z důvodu podílového spoluvlastnictví či společného jmění manželů. Důležitou skupinou soukromoprávních omezení vlastnického práva dopadající do každodenního života takřka všech osob jsou práva sousedská. Jedná se o vzájemná práva a povinnosti vznikající mezi vlastníky sousedních nemovitostí, přičemž obecně se vlastníku zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
S vlastnictvím je spojena též odpovědnost za případnou škodu. Zejména se jedná o dodržení povinnost prevenční, kdy je vlastník povinen dbát na řádný stav své nemovitosti tak, aby nevznikla újma druhému.
Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš
